Znala jsem dvě Boženy, obě už nežijí.

Jedna byla skvělá babča ze sousedství, neměla vlastní děti a tak byly všechny děti v okolí tak trochu "její". Dožila se ve velké svěžesti 96 let, měla obdivuhodný elán do života. Příbuzní jí říkali Bóža a nebo Boženka, my všichni příjmením, ale měli jsme ji strašně moc rádi.

Druhá byla manželka mého strýce, potvora, která do slova a do písmene zničila život jak svému muži, který ji moc miloval, tak i svým dvěma dcerám. Ale boží mlýny mlely celkem bezpečně a tudíž závěr jejího života nebyl vůbec hezký (a to i přesto, že její nešťastný muž při ní stál a staral se o ní i v tom nehezkém závěru). Té zase všichni říkali Božka.

Jinak se domnívám, že čím je člověk starší, tím má okolí tak nějak tendenci víc zdrobňovat, zvlášť pokud je ten člověk oblíbený. Takže bych z Boženky neměla vůbec špatné emoce, myslím, že je to hezké.