Já to takhle úplně nevnímám, asi záleží na tom, s čím si to kdo srovnává - co četl předtím a na základě čeho si utvářel nějakej obrázek.

Osobně bych řekl, že máš pravdu, že se trefuje do "malých lidí", ale že se nesnaží vytvářet dojem "malýho zbabělýho českýho člověka", ale spíš se zabývat tím, že ti "malí lidé" nemusej bejt jenom oběti a vychází přitom z toho, že v českým prostředí převládá vnímání, že ti obyčejní, malí lidé byli jenom oběti, hlavně za tý druhý světový (případně že se výjimečně, třeba v afektu ze msty dopustili nějakých přehmatů). Na druhou stranu upozorňuje i na řadu příkladů drobných hrdinství, nebo spíš morálních voleb obyčejných malých lidí, tím ukazuje, že hrdinové nejsou jen parašutisti z Anglie - přeneseně vzato, nejsou to jen bytosti, co se odněkud snesou do života malých lidí, rozvířej události a zmizej, jako nějaký zvláštní bytosti z jinýho světa (i když neskrývá osobní obdiv vůči parašutistům proti Heydrichovi nebo "třem králům", což jsou typický zástupci onoho "vysokýho hrdinství"). A myslím, že taky uznává roli podmínek, kterým se ti "malí" často přizpůsoběj, ani ne z pokrytectví nebo prospěchářství, ale často ze strachu - a podmínky že diktujou jiný, který mají v ruce moc. Navíc nemám pocit, že by se vyslovoval nějak vysloveně kolektivně o Češích, spíš mám pocit, že jsem u něj zachytil vnímání takový - zvlášť výrazný je to u toho divokýho odsunu - že pachatelé zločinů využívaj právě to kolektivno jako clonu, díky anonymitě, kterou to poskytuje, ale že pachatel je vždycky konkrétní osoba, ne "Čech".