Naše paní doktorka si udělá pauzu, když potřebuje a jak dlouho potřebuje. Je zvláštní, že za ty roky, co provozuje praxi, jí nenapadlo koupit si těsnící dveře.
Sice na těch, co ta má, je výhodné, že se narvaná čekárna nenudí a je v obraze, co se týče zácpy, hemoroidů, hlenů a tlaku spolupacientů, popř. se lze i dozvědět, kdo je simulant a pokouší se jen vymámit neschopenku, ale zase když mají pak tu přestávku na kafe a cigára a škvírou se kromě aromatických vjemů line i bujný řehot a komentáře na právě odbavené pacoše či jiné zábavné historky, tak to různé netolerantní zakysané typy dokáže vyprudit.
Já tam nechodím, než že jednou za rok jsem nemocná a fakt pořebuju vymámit tu neschopenku, abych si vyležela zimní bronchitidu. Ale stačí to.
Hodinové čekání je jistota, často daleko víc. A pak si ještě paní doktorka postěžuje, že to ke strašná dřina, nesnáší učitelky a jiné páchnoucí otravné lidi a stát jí ožebračuje.
Kdybych nevěděla, kolik taková ordinačka cca generuje čistého zisku, tak bych jí to i věřila, protože interiér i vybavení ožebračeně vypadají, včetně chuchvalců prachu pod židlemi.