Jsem se složila někdy těsně po dvacítce, únavový syndrom, spouštěč byl bossing, přiznám se, že to neumím dodnes, i když jsem hodně zvolnila, a pokud se necítím, tak prostě položím všechnu zbytnou práci a nedělám nic kromě praní a vaření, maximálně vyluxuju (mám králíka, který mi roznáší po bytě piliny). Bohužel u okolí nemám pocit podpory, a najít práci na 6 hodin denně, která by současně nebyla fyzická otročina, je sci-fi. Dneska jsem fyzicky docela ok, ale nejsem na tom moc dobře psychicky, takže se teď skládám spíš přes psychiku. A nevím, jestli ještě někdy budu úplně v pořádku.