Přidat odpověď
Beru jen svoji rodinu..s mamkou si rozumím v posledních letech asi nejvíce za celý život, v dětství to bylo daleko daleko horší.Nikdy jsem neuděklala nic dobře, když jo, tak to bylo samozřejmé. Takže celoživotní malé sebevědomí, máma mi málo říkala, že mě má ráda, taková citová nedostatečnost s tím bojuji stále ve vztazích. rodinné kladné vzorce, které jsem zažila, mi dělaly problémy, protože jsem myslela, že to takto funguje všude. Tzn.chlap, kterému není zatěžko pomáhat v domáctnosti v čemkoliv ale dosti podléhající partnerce, který se bez ní nehne, absolutní nepití alkhoholu krom občas vína na oslavě.Tvrdý jsem měla poprvé, až když jsem žila mimo rodinu. Chováme se k sobě slušně. Zírám, když někdy poslouchám jak se lidé v rodině k sobě chovají, posílají se někam, mluví vulgárně i s dětmi. Silné citové vazby mezi námi atd. Moje rodina je nyní asi nejlepší co mám, protože mě vždy podrží i ségra. Nedovedu si předrtavit, že bych s rodiči třeba nemluvila léta nebo je nenavštěvovala. Samozřejmě to není vždy ideální taky se s mámou pohádám, ale jsem ráda, že je mám.
Předchozí