Monty, můj na rodiče velmi fixovaný syn je odjakživa velmi bezprostřední užvaněné dítě, co přeochotně konverzuje kde s kým, okouzluje dospělé znalostma nečekanýma na jeho věk a drze si řekne o lízátko, kde se dá
![~t~](/g/s/20.gif)
Ale potřebuje mít jistotu rodičů v dosažitelné blízkosti nebo důvěrně známé prostředí. Kritické jsou stále ty noci. Dcera má už v útlém věku rodiče na háku, udělá pápá a jde si kam chce, jedno kde má matku, to syn si mě sakra hlídal. Na rozdíl od syna se u ní zatím nijak neprojevilo takové to období separační úzkosti, kdy jsem sama nemohla ani na záchod, a pochybuju, že se ještě projeví. Mohla jsem ji nechat na nějakou dobu v péči tatínka už v několika týdnech a nebyl problém, u syna nemyslitelné víc jak půl rok. Ale ty noci...neexistuje abych se vzdálila, pokud tvrdě nespí.