kili - vidím to úplně v barvách - jako ve filmu.
Bomby padají jedna za druhou, příbuzní zčásti mrtví, zčásti nezvěstní, domov už neexistuje, je hlad, není kam jít nakoupit, neví se dne ani hodiny, kdy kdo koho napadne... a kili sedí na torzu svého křesílka a vykládá všem vyděšeným sousedům, že i když tu možnost mají a mohou utéci, bylo by to od nich sobecké a nechutné, a ať pěkně sedí na zadku a počkají, až jim někdo pomůže na místě...
Geniální!!!