Moje rodina je společenství lidí, kde má každý své malé chybky, neboť nikdo není dokonalý, ale vůči sobě se chováme slušně a pokud jde o nějakou společnou akci, každý se podílí tolik, kolik jen může (silami, financemi, časem...).
Pokud jde o manželovy rodiče (jinou část jeho rodiny nezná, oni s nikým neudržují kontakt) jsou to (už leta, ne až teď, kdy jim táhne na 80) dva podivíni, kteří snad ani neumějí mít rád někoho jiného, než sebe (zejména tchýně - např. když byly holky malé, vstávala brzy, aby byla na zahradě dřív a posbírala si všechny zralé jahody, na holky nezbylo... Doběhla jsem ji, chodila jsem tam za teplých letních nocí když holky usnuly a sklízela, co ten den uzrálo...).