Vzpomínám si velmi dobře na dobu, kdy jsme měli lázeňskou promenádu pod okny, voněly tam oplatky a hrála kapela. Rodiče hráli tenis, zatímco já seděla jak přibitá v první řadě před pódiem a poslouchala kýčovité valčíky a pochody. V zimě byly v lázních cesty zaváté sněhem, nikde ani noha a já s kamarády jezdila na saních po hlavní třídě.
Taky mám v paměti dovolenou v r. 78. Seděla jsem na člunu a koukala na památník bitvy u Thermopyl. Zrovna jsme ji ve škole probírali, takže mi přišlo úžasné, že ta místa vidím na vlastní oči.