Když jsme jezdili na Slovensko k Oravské přehradě. Otec stavěl se strýci a dědečkem chatu, rybařili, měli jsme tam i loďku, a já si se sestrou hrála na břehu, byly tam obrovské kameny, dávaly jsme na ně všechny druhy rostlin a květin, které jsme našly a "prodávaly jsme" je. Občas jsme dostaly peníze na nějakou sladkost a samy jsme si je šli koupit do nedalekého hotelu na recepci - doteď si vzpomínám na ten pocit, když jsem držela v ruce plastové klokánka naplněného barevnými kulatými bombónky.
Bylo mi asi 6, nevím.

U babičky a dědečka na vesnici - prázdniny i víkendy, v pozdějším věku už bych kolikrát raději zůstala doma, ale ten pocit, když jsme se jela projet na jejich velkém starém kole, když jsem procházela zahradou a na začátku se nacpala malinami, pak třešněmi, jahodami a hráškem, když nás babička nechala vytvořit si vlastní záhonek (půlka moje, mezitím cestička, půlka sestry), nebo když se vylíhla kuřátka a měla je v kuchyni v teple, krása...
Když nás babička nechala spát do kolika chceme a pak nás poslala do obchodu, abychom se cítily užitečné, napsala na lístek nějaké nezbytnosti a vždycky dodala + něco pro vás na chuť. (až později jsem se dozvěděla, že samozřejmě vstávala brzo a nakoupila, malý zbyteček nechala na nás )

A první moře v Chorvatsku asi v 10ti letech, na to naše skvělá maminka, která ovdověla, šetřila určitě nelehko.
A dovolená ve Vysokých Tatrách, kde byl úžasný výhled z okna na Lomnický štít, to byla paráda. Ten týden asi tehdy také nebyl levný.

Léto na koupališti, kde jsem měla absolutní svobodu, nevím, kolik mi bylo, ale chodily jsme tam s kamarádkou a spojení vody, léta, kamarádství a prvních platonických lásek