Asi v pěti letech (1972-73) jsem v Bulharsku v lepší restauraci poprvé jedla hranolky, silnější zážitek než moře. Podruhé jsem byla v cizině až jako dospělá za vlastní peníze.

Jinak jsem milovala prázdniny doma, kdy jsem si mohla dělat co jsem chtěla, lítat venku, domů jen na jídlo, případně začíst se na zahradě nebo při dešti doma do knížky a skončit, až byla dočtená.

V pozdějším věku chození s holkama po městě a na koupaliště. Prostě svoboda a pohodlí. Byla jsem celkem skromná.

Nesnášela jsem ježdění na chatu (bez eletřiny a bez vody, bez kamarádů, táhla jsem tunu knížek, příroda mě nikdy nebrala), pobyty u babičky (nuda bez kamarádů a podnětů) a tábory (organizovaný čas).