Buchli, ale tak zase jsou lidi, kteří celé dny jen přemýšlejí, a taky se tím snaží živit
Je to jak píšeš - ideál je vyváženost.
A teda pro Tante: při běhu často medituju nebo přemýšlím, nebo prožívám intenzivně přítomnost... Nemám pocit, že se pohybem "vypatlávám", naopak. Hodně duševních a duchovních věcí se mi "poskládá" či vyloženě urodí právě při běhu.
V posilovně je to jiné, tam se moc při počítání opakování a maximálním vypětí na nicmoc jiného myslet nedá
EDIT: což má taky své psychohygienické výhody po iks hodinách duševní práce.