Souhlasím s děvčaty, nehrát jeho hru, neustupovat. Zapojit děti, aby viděly, že ty snahu máš, ale táta má laxní přístup a ty prostě nemůžeš pořád ustupovat.

Když byl můj ex odejit a taky jsme pořád něco řešili, sms-kovali atd. A on je ulhanej, překroutí co se dá. No v jednu dobu jsem si dala pravidlo. Věcně řešit jen záležitosti okolo syna. Exova oblíbená věta, já mám problém a já tohle a já tamto. Promiň, to jsou tvoje záležitosti, já si svoje taky řeším sama, řešíme jen naše dítě. Tečka. Prudil dál, řešil hovadiny okolo, tak jsem mu tu samou sms poslala znova, a pak ještě potřetí. Nepochopil. Tak jsem přestala komunikovat. Ať psal, co psal. Držela jsem se někdy zuby nehty, ale dost to zabíralo. ¨

Přeci si nebude psát dva dny sám se sebou

A tenkrát mi to schválila i psycholožka. Asi se k tomu budu muset nějak vrátit, i když už se komunikace změnila - neříkám, že k lepšímu. Jen jsem zjistila, že bohužel, jak ho slyším v telefonu, už mi stoupá tlak. Že už předem vím, co bude, půlka nesmyslů a lhaní, hraní na uvědomělýho otce, rozumný hovor ze kterýho za měsíc nezbyde nic. Takže radši píšu.