Mandelinko, já můžu. Byly mi asi 3 roky, rodinná rada se usnesla, že si maminka zaslouží nějaké povyražení. I odebrala se do kina se svou tchýní. Otec - živitel rodiny, byl postaven před náročný úkol: dej to dítě spát. Seděl u stolu a četl si noviny, já na druhém konci stolu. Něco v tom tisku muselo být, zapoměl na mě. Já usnula a spadla. To by se nějak zaondilo, ale trochu mi tekla krev z nosu. Otec mi inteligentně postavil kýbl, abych nezaneřádila kuchyň, a vyběhl ke kinu. Žádných 57, jedno, na dedině. Maminka a babička byly vytrženy ze zážitku, když se ozvalo od uvaděčky: Paní Vonásková starší i mladší se mají dostavit domů, něco se jim tam děje s dítětem.