Obava z ulíznutí pivní pěny batoletem je výsledek přílišné démonizace alkoholu, nic mu to neudělá a samo o sobě ani nezadělá na žádný návyk, pro to dítě je to spíš rituál. Rituál mého dítěte je, že mi musí olíznout lžičku z určitého hrnečku, do kterého si dávám kafe, meltu a kakao. Je to asi tak stejná úroveń. Nebezpečí alkoholu je někde jinde.
Pravda je taková, že v mnoha domorodých kulturách (a minimálně ještě ve středověku i v našich končinách), je pití slabě alkoholických nápojů jako zdroje tekutin všemi generacemi zcela běžné. Jsou totiž zdravotně bezpečnější než často bakteriálně znečištěná voda. Jasně ta alkoholičnost bude obvykle někde na úrovni toho kefíru nebo jen o málo víc. A jsou to často nápoje považované za velmi prospěšné zdraví.
Naše společnost z určitých důvodů zdémonizovala všechno, co má v sobě trochu etanolu, ale ten efekt je hodně spornej. Výsledkem pak je záchvat obav z několika kapek piva na dně sklenice, co do sebe obrátilo zvědavé batole, nebo z toho, že dotyčná si dala 2 sklenky vína, týden na to zjistila, že je těhotná, a po zbytek těhotenství se třásla, jestli bude dítě v pořádku. Obojí zažito osobně. Reálné nebezpečí nula nula nic, ale přeci všude píšou, jak je alkohol pro děti nebezpečný...ano je, ale fakt to není tak, že i minimální množství atd...kdo tomu věří, tak by raději dítěti fakt neměl dát ani tu misku zralých švestek. Prostě se tu z myšleno dobrých důvodů zveličilo určité riziko, ale ta situace prostě neodpovídá skutečnosti. Nějak mi to silně připomíná situaci kolem domácích porodů.