Zufi,
to není o tom, kdo kam jezdí. To je o nastavení tý který rodiny.
Moje dítě jezdí už pátým rokem na tábor, kde není elektřina, nikdo tam nemá žádný mobily, první čtyři roky si tam sami vařili (resp. vařili vedoucí a instruktoři, děti nějak pomáhaly, třeba škrábat brambory), spí v dřevěných srubech velmi chatrné konstrukce a synovi se tam tak líbí, že chce příští rok vzít i spolužáka. A přitom s námi nikdy v životě nebyl ani pod stanem, procestoval celkem dost velký kus Evropy, spal po různejch hotelech, byl s námí na kaťasu na moři... ono je to totiž tím, že mu nikdo nikdy necpal, že by měl být tábor něco fuj nebo něco horšího než pětihvězda někde u móře.
Takže pokud budete vnoučkům cpát, že to něco horšího je, budou si to taky myslet.