Prosím o Vaše názory.
Dcera (8let) byla poprvé na táboře. Poprvé od rodiny, ŠVP u nás není. Do Skauta chodí od září, ráda, na tábor se těšila. Bohužel z jejich oddílu jeli jen kluci takže neměla kamarádku. S první spolubydlící - starší - si nějak nesedly, za par dní dostala jinou, která přijela později na tábor. S tou se skamarádily. V družstvu spolu ovšem nebyly, dokonce ani s nikým koho znala ze schůzek apod. Nelíbilo se jí tam. Občas zřejmě i brečela. Což vedlo k tomu že se jí starší děti posmívaly. Napsala nám dopis že chce domů. Vedoucí ji ho donutili spálit, už radši nepsala nic. Celých 14 dní nepřišlo v podstatě nic. Po týdnu jsem volali vedoucímu tábora jestli je OK ( i kvůli zdrav.problemum před táborem). Odpověd byla že je v pohodě. Kromě toho že už nikdy nechce jet na tábor nechce chodit ani do Skauta. Zklamal ji i její oddílový vedoucí který jí prý slíbil půjčit mobil aby mi zavolala ale nakonec nepujčil. Jsem nastvaná, je mi jí líto. Ale zase si říkám že to k životu holt patří, ne všude a s každým si člověk sedne. Je to zkušenost. Jen mě mrzí že si zprotivila tábory a Skauta. ( Mami, K ( vedoucí) není žádnej skaut, když nedodržel slovo.)
Jak byste reagovaly? Pere se to ve mně, mám chut si s vedoucím promluvit ale ... Nebo to můžu nechat být a už tam v září nepůjde. Štve mě hlavně to že mobily zakážou, dopis nepošlou nám řeknou že je OK. A to už ani nemluvím o tom že bych čekala že zrovna na skautským táboře si takovou tu menší šikanu a vyčlenění z kolektivu pohlídají a vyřeší. Bylo tam 40 dětí.