Žufi, tábor až na druhé stupni a s dědečkem na telefonu - cesta do pekel...

Loni se mojí dceři tak nějak stýskalo, ale tábor zvládala. jakmile viděla kamarádku, že volala každý večer mamince a maminka pro ní nakonec po týdnu přijela, tak nám napsala takový dopis, že jsme radši volala hlavnímu vedoucímu,co se děje .

V současné době už je táborů taková nabídka, že se něco najde snad pro každé dítě. Já jako malá jezdila bez pardonu na 3 týdny. Stejné děti stejní vedoucí +/- stejný program... Ale neměl mě kdo hlídat o prázdninách, tak jsem musela.