Obecně jde vrcholový sport mimo mě a olympiáda mě nijak neba.

Zato byl super dokument o Zátopkových

Uprchlíci - a co jako?
Je to skvělé a zaslouží si nejvíc pozornosti - tato holka to vyhrála už před rokem (ale už jsem, četla komentáře na zvracení,kdy je jí hrdinský čin vyčítán - měla je nechat utopit, teroristy hnusný - píšou někteří slušnočeši...):




Poprvé v historii se na olympijských hrách představí tým složený z uprchlíků a Jusra Márdíníová, Rami Anis, Popole Misenga, Jolanda Mabikaová nebo James Nyang Chiengjiek patří mezi ty s nejdramatičtějším příběhem.
Tým složený z uprchlíků je symbolem olympiády v Riu. A zároveň symbolem naděje. Jeho tváří je bezesporu Jusra Márdíníová, osmnáctiletá syrská plavkyně.

Až se Jusra poprvé na olympijských hrách postaví na startovní blok a shlédne do bazénu pod sebou, pravděpodobně jí hlavou proletí rok stará vzpomínka na dramatické události provázející její úprk před zvěrstvy páchanými Islámským státem. A na vlny Egejského moře, do kterého musela skočit poté, co po cestě z Turecka na řecký ostrov Lesbos přestal fungovat motor chatrného nafukovacího člunu.
Převaděči, kterým se svou sestrou za cestu ke svobodě a bezpečí zaplatily, je nechali napospas uprostřed moře. „I když jsme vyházeli všechna zavazadla, člun neustále nabíral vodu. Bylo v něm dvacet lidí, jen tři jsme uměli plavat. Byla by ostuda, kdybychom ostatním nepomohly,“ vzpomíná Jusra. Sestry skočily do vln a dotlačily loď k pevnině. Za tři a půl hodiny se jim podařilo dostat se na Lesbos.