PS Jestli se někdo díval nedávno v TV na film Strom na dřeváky? Je to italský film o životě chudých lidí na lombardském venkově na přelomu devatenáctého a dvacátého století, krásný a smutný. Byl to strašně tvrdý život, ženy musely pracovat přinejmenším stejně těžce jako muži, podmínky tak drsné, že si to asi ani nepředstavíme. Ale nedělka s dítětem byly i v takovém světě pod ochranou.
Já to znám ještě z vyprávění babičky, která rodila do poloviny padesátých let minulého století, ještě v té době to existovalo. Skončilo to v šedesátých letech důsledným separováním matek a novorozenců a paradoxně pak návratem dětí k matkám v porodnicích.
Dneska ta představa, že by měl někdo posloužit nedělce, je téměř mimoňská. Ale myslím, že to souvisí i s tím, že celkově není nikdo ochotný posloužit nikomu, často ani umírajícímu ne, natož rodičce.