hanko, můj táta se zabil na silnici, mamka měla tudíž fóbii ze silnic a ježdění, nikdy za volant nesedla...úspěšně jsem ji (tu fóbii) přebrala i já. Protože se mi pořád zdávalo, jak jedu a nevím, jaký pedál je jaký a ty sny byly dost děsivý, udělal jsem si v 28mi řidičák.
Manžel byl tak hodný , že mi pro začátek koupil auto, co mu nešla jednička a ruční brzda - rychle mě tím odradil od řízení, asi po 2.. jízdě. Možná záměrně, dote´d mi to neřekl.
Nejezdila jsem dlouhých cca 15 let.
Až kolem 43 let jsem "potřebovala" , takže jsem zakoupila autíčko s automatem a po nocích trénovala na malých volných silničkách...neuměla jsem si prostě představit, že bych kdy mohla vyjet SAMA do silničního provozu (s instruktorem jsem se nebála), potřebovala jsem získat sebedůvěru.
Poté jsem za 3 roky najela asi 70.000km, ráda bych řekla bez nehody, ale setřelil mě v obci nějaký chlap, když jsem zastavila na přechodu...jinak fakt nic.
A co víc - jezdím dote´d hrooozně ráda - ta volnost a svoboda!
Takže JO - jde to.
Problém s učivem a křižovatkama jsem neměla vůbec, vlastně jsem ani na teorii nechodila, to jsem se naučila doma. Jen ty první jízdy..., nohy se mi klepaly...


(moje 30tiletá dcera zřejmě "fóbii" taky převzala, po řidičáku netouží, nejezdí a v autě se celkem obstojně bojí i jako spolujezdec.