Venice, to by mne taky zajímalo.
Troufám si říct, že je to víc generací.
Jesle atd., jo, bylo to. Nemyslím, že bych vyhodnotila plusy a mínusy, na to nemám.
Ale hlavně - děti to zvládly a jsou dnes samostatné (většinou). Jádro pudla je v těch rodičích. Byli oni sami vychováni v duchu - já nic nejsem, nic neznamenám. Za moc nestojím. Zaměstnání je k obživě a je povinné, tak co nad tím dumat. Po šichtě se ještě musí dělat něco další. Koníček neexistuje, zbytečnost, ještě by to tahalo prachy a ty jsou pro rodinu. Co mám rád, těší mě, uspokojuje - neexistuje, to je sobectví. atd.
Ne že by to platilo pro všechny, to ne. Ale bohužel to nevymírá.
No a jak pak může vypadat stáří výše popsaného modelu života? Přesně tak, jak se zde píše.