Přidat odpověď
Ruth, do jesliček chodila nejstarší dcerka, fakt to jinak nešlo, pokud jsem chtěla dodělat školu.
Nebylo východisko, babička si sice chtěla vzít na určitou nezbytnou dobu naplacené volno, ale nesměla.
A já, abych mohla školu dokončit dálkově, musela jsem nastoupit do práce kvůli praxi.
To jsou věci, které už spousta lidí nepamatuje, prostě se muselo, nesmělo, výjimky moc nebyly.
Nešlo to - kult matky a dítěte začal až potom, u nás ve škole bylo těhotenství studentky spíš stigma.
A to ani nemluvím o mém dětství, kdy šla mamka do práce za 6 týdnů...
Ovšem věděla jsem, že další dítě do jeslí už nedám za žádnou cenu.
I já jsem vyrostla v době, kdy se muselo a nemohlo, kdy to pozitivní bylo normální a za nežádoucí se trestalo...taky mě to určitým způsobem poznamenalo...ale já si teď vážím všeho, co MOHU (a nemusím).
Máme jakoby dvoje děti (2x2) s 12ti a patnáctiletým rozdílem...tu první "sadu" jsme vychovávali úplně jinak (dost podle naší výchovy), ale ony se narodily ještě za totáče, oba.
Předchozí