Kudlo, hele, to co píše jentak, to je vyšší liga. Nás třeba vytáčí tchýně tím, že má milion zdravotních problémů, vyloženě je zatlouká ( nevolala ani když byla v ohrožení života v nemocnici - jak jsme psala styl - vy se ani nezaptáte, tak vás "potrestám" - nechápu, JAK se můžu vyptávat na něco,o čem nemám ani šajn), ale různě heká, kroutí očima a naznačuje. Blbý je, že zatlouká i v případě, kdy jsou s ní děti. Starší je už 11, má svůj mobil, babičce by pomohla, zavolala by.Ale mladší bylo nedávno 7 a třeba loni v létě nám sdělila, že "babička šla blinkat na záchod." Manžel zkoušel s tchýní mluvit, vysvětlit, že když přizná, že jí není dobře a necítí se na to, aby u ní děti byly, tak se nic neděje, spíš jí třeba ještě odvezeme k doktorovi, pohlídáme... ne, je to marný, je to marný, je to marný. Přitom by pro nás byla jakákoli domluva o hodně klidnější a příjemnější, kdybych věděli, že nám tchýně nelže. Takhle se pokoutně vyptáváme tchána nebo švagra, jak tchýni je, jestli k ní můžou děti na návštěvu, aby jí neutahaly. V lepším případě nás ještě tchán nebo švagr sprdnout, co to děláme, že babičce je zle a my jí děti cpeme. Upozorňuju, že málokdy opravdu požádáme tchýni o hlídání, spíš je to tak, že babička děti chce vidět, tak se je snažíme k ní dostat. manžel se pokaždé třikrát zeptá, jestli opravdu má děti přivézt, jestli je babička zvládne.