To je teda věc na zamyšlení....
Asi jsme to s tou první dvojicí dětí nijak neřešili...
Ale ne, určitě nevěděli, kolik vyděláváme konkrétně a vlastně jsme to nevěděli ani my ...a drželi jsme normální standard ani velkého škudlení, ani velkého rozhazování. S hospodařením ve vlastní domácnosti se popasovali oba dobře, i když jakoby šli se standardem směrem "dolů".

A ti naši současní náctiletí to taky nevědí...protože to opět ani my nevíme...ale nějak si tihle dva uvědomují, že ten určitý malý nadstandard nad průměrem mají.
Oba mi tuhle nezávisle na sobě řekli, že vnímají, jak se mají dobře, že mají krásné dětství, že jsme fajn rodiče, že mají jako jedni z mála děcek úplnou rodinu a máme se rádi a i ten určitý materiální dostatek vnímají.

Všem dětem jsem říkala a říkám, že máme tolik, aby se nám úplně normálně hezky žilo...nemuseli jsme počítat každou korunu, ale současně taky nemáme na plýtvání a nějaké drahé nepotřebnosti.
Že jsme prostě takový střed.