Berengarie, to je nádherný...moc vám to přeju.

Tuhle jsem slyšela myslím v DUŠE-K, to jsou rozhovory, které dělá herec Dušek se svými zajímavými hosty.
Paní tam vyprávěla právě o tom, jak jejího už celkem starého tatínka , tvrďase, nikdy ji nepohladivšího a stále jen remcajícího a špatně naloženého změnila síla její fakt té vnitřní lásky. Že nejdřív si dovolila ho jen tak letmo pohladit po ruce...ucukl, podruhé už ne...a tak pokračovala pomalinku dál...až do objetí. Teď už jí tatínek obejme sám a rád...už skoro čeká, aby mohl ...a tak dál...vyprávěla s nadšením, jak se všechno změnilo...a jak je za to šťastná.
Není to univerzální návod, ale je to krásný , když to jde.