"Dítě v zásadě chápe, že mu nekupuji co měsíc dary za tisíce a nelítáme furt k moři, z druhé strany asi nemá strach, že příští čtvrtek nebude večeře, to mi přijde dostatečné."


Přesně tak to beru i já.
Děti už za těch patnáct/třináct let pochopily, jaké věci si zhruba můžeme dovolit a jaké ne, jsou zvyklé fungovat v nějakých relacích a nezdá se mi, že by s tím měly problém.
Občas nadhodí nějaké přání a nejsou si jisté, jestli je reálně splnitelné, tak si tu konkrétní věc ujasníme a víc nepovažuji za nutné.