Toto je v naší rodině jasná věc a miluju to. Baví mne vymýšlet co s tím, kolikrát uvařím věc, kterou bych za normálních okolností nedělala. Je to fajn.
Stejně jako sazeničky, naše rodina dělá vše ve velkém, takže když řeknu pár sazeniček, dostanu plnou přepravku. Takže osázím kde co, letos to byly vysoký afrikány, naštěstí máme málo slimáků a většina přežila. Krása, afrikány narostly obřích rozměrů a jsou všude.
Nebo cukety, deset sazenic, jsou na kompostu, něco sníme my, něco slepice. Vždyť je to jedno, cukety se obskakovat nemusí.
Kolikrát mi tu přistane přepravka masa a já posílám přepravku jiného/našeho masa pryč.
Nebo při oslavách je jasný, že každý přinese ještě nějaké jídlo a flašku. Alespoň se to nějak namíchá, každý ochutnáme něco nového, něco jim nabalím domu, něco dojíme mi, něco zvířectvo. Alespoň nemusím mít strach, že bude málo.

Přijde mi to normální, manželova rodina to má stejně, pořád pendlují přepravky něčeho barákem.