A co je normální? Hloupých nápadů jsem měla v dětství v fůru, občas mám nějakej i dnes. Rodiče na mě řvali, jestli jsem normální, já řvu na dítě, jestli je normální a jak píšou další, bývám v tu chvíli ráda, že na něj neřvu, jak může být tak blbej. Abych ŕekla pravdu, řvala jsem to před půl hodinou. Mladej vzal petku, doběhl zezadu sestru a vylil jí to za bodýčko...malá hysterák. Seřvala jsem ho, převlíkla mokré dítě, odnesla mokré prádlo do koupelny a než se vrátila, nasypal jí za triko písek ... dovolávám se Nebes často. Teď řve na dvoře syn neb jsem mu odmítla dát dobrůtku s poukazem na jeho chování. Jsme poněkud italská domácnost.