U oboustranných pravidelných návštěv dítě odjíždělo vybaveno plechem buchet, které u nás jedí všichni, návštěva dle rodinných zvyklostí dovezla totéž nebo tašku ovoce či pochutiny "pro všechny". Pokud byla rodina, která to neřešila, bylo mi to šumák, ale mě to nedalo, protože vím, kolik toho mládež v kobylčím stavu zvládne sníst a je fajn na ráno nakrájet plech buchet a ne ho patlat . Mimořádky neznámé jsme de facto nepěstovali, snad jen když děti jezdily "do rodiny" se sborem nebo na jazykové pobyty - tam to bylo něco milého pro rodiče - balíček s místními specialitami, sušené ovoce, kvalitní čaje - to se nám za roky osvědčilo jako univerzální. Lahev pokud jsem věděla že nenarazím (nepije víc lidí, než jsem si myslela a hlavně pokud proběhl nějaký "dospělý" kontakt - přišlo mi vždycky divné, když lahev mělo předávat nezletilé dítě. Dětí u nás vždycky hnízdilo dost, hlavně o prázdninách se dětská herna měnila v noclehárnu, bylo mi jedno, jestli děti něco dovezou. Pokud spaly někde moje děti a nebylo to vyloženě u syna dobré kamarádky, kde to bylo recipročně dvakrát v týdnu a navíc často jako impulsivní akce (po bazéně, po kině,,,), snažila jsem se vždycky alespoň drobnou "vstupenku" poslat - prostě jen jako vyjádření toho, že si uvědomuju, že není automatické hostit, bavit a uklízet binec po cizím dítěti.