Volbu čeho?

Celé bytí je jaksi limitováno tím, že něco nemůžeš tak, že nemáš volbu. Tím, kde se narodíš, vyrosteš, jak vypadáš, co umíš, jaký máš talent, s kým se stýkáš, kde bydlíš.

Upnout se na to, že prachy dávají nějakou extra volbu, je srandovní a taky bych řekla lehce hříšné v tom smyslu, že pro samý usilování o to, co (ne)bude, jsi v řiti s tím, co je.

To, že Mandelinka potřebuje ke svému postavení kabát od krejčího a já si na rozdíl od ní můžu dovolit chodit v sekáčovým , není žádná volba. Naopak je to dost otročina.