Já jsem byla po letech v Pavilonku, mám za sebou období nic a období čumendy u evangelíků, kde jsem znala nějaké lidi.
Mezitím jsem čas od času zašla na Radkovského.

Dneska mě překvapilo, jak se mí původní bratři hrozně stmelili, připadala jsem si, jako bych vlezla na cizí sraz abiturientů.

Cítím potřebu se toho účastnit, ale už ne jako divák.