Já mám tohle blízko, ale cestou do prudkého kopečka, to mi připadá patřičné .

Toho františkána zná v mém městě "každý", ví se, že dokáže být i velkou duchovní oporou.

S kázáním jsem se víceméně ztotožnila a tklivé "Beránku boží, který.." mi dělá dobře odjakživa. Za klavírem byla žena s nějakou nervovou chorobou (tiky) a dojemnou indispozicí k tomu, aby předzpěvovala(řekla bych, že já zpívám lépe a to z ohleduplnosti nezpívám), no prostě doják..

Doufám, že jsem se nikoho nedotkla, nesměju se ničemu, líbilo se mi to.