"Ale jo, no. Ale to nic nemění na faktu, že je lepší být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný, že jo :) A o tom to tu celé je :) "

No jo, ale kdo tu tvrdil, že je lepší být chudý a nemocný? Já myslím, že nikdo


"Navíc se tu nebavíme o jachtách a Dominikáně"

no, to tu nikdo nespecifikoval, o jaký kategorii se bavíme, i když si myslím, že se to dá aplikovat na několik různejch.

"ale o tom, že muset si s sebou táhnout pití a šetřit i na vejlet na Lipno prostě je trochu otrava."

Alraune, MUSET je bezesporu větší pruda, než NEMUSET, ale CHTÍT.

Skoro mi občas připadá, jako by se tu popírala existence lidí, kteří si tu lahev s vodou a svačinu do batohu vezmou z jinýho důvodu, než že by MUSELI. Ale málokdo z nás má k dispozici úplně neomezený zdroje, a ač jsem tu za dvorního asketu, tak pochybuji, že by to většina lidí dělala jinak, než že ty zdroje vloží do něčeho, na čem jim záleží, a "ošiděj" něco, na čem až zas tolik ne.

Grainne si kupříkladu koupí nový superkvalitní sedlo nebo třeba dobrou bundu na motorku, protože to jsou ty věci, který má ráda a chce je mít dobrý. Ale třeba už nebude trvat na oblečení Fendi jako Kambala, protože tomu zase nepřikládá takovou důležitost, a koupí si ze sekáče nebo na aukru, protože tam najde to, co jí zcela vyhovuje a ta značka by pro ni neměla dostatečnou přidanou hodnotu v poměru cena/výkon. A Kambala asi bude mít taky (jiný) oblasti, na kterejch až zas tolik nezáleží jí.

A takhle to určitě má většina z nás - že máme věci, na kterejch nám z nějakýho důvodu záleží, a do toho jsme ochotny investovat, ale pokud nedisponujeme bezednou kasičkou, tak si u věcí, na kterejch nám tolik nezáleží, řekneme "tato kvalita není ta nejlepší pro mě dosažitelná, ale pro ty účely, na který to potřebuju, mi to úplně stačí a zas až tolik mi na tom nezáleží, abych chtěla jen to nejlepší".

už nevím, jak to líp vysvětlit. Je bezesporu fajn vědět, že když nastane krizovka, nebude problém si na tom Lipně zajít na oběd s celou rodinou, na druhou stranu mohu, pokud mám možnost si to celý plánovat, uvažovat stylem, že podstatné je se něčeho najíst a že oběd v restauraci na Lipně nemá pro mě takovou hodnotu, aby se mi chtělo dát za něj tisícovku, i když bych mohla (takže si sbalím tu svačinu a tu tisícovku radši utratím za něco, co má pro mě ten smysl větší)..