Tak samozřejmě žiju nějak, ale že bych neměla problémy? Ty tedy mám, v práci především. Nejsem schopná nic začít, pak zase dokončit, udržet pořádek ve věcech, ať už pracovních nebo osobních, zaplatit složenky včas... Přitom se fakt snažím. Mám nějaké systémy, jako např. seznamy na dovolené, které neměním a jen vždy vytisknu, seznam na nákup, který si píšu popořadě podle toho, jak v obchodě jdu, lepící lístečky v práci s tím, co udělat, tématické hromady nebo šuplíky. Na stole si občas dám věci do pravého úhlu, takže vypadá uklizeněji
K psychiatrovi jsem chodila s úzkostí, ale léky teď neberu (vždy jsem 2-3 roky v pohodě), takže jsem tam dobře 2 roky nebyla. Navíc místní psychiatr je spíš ten, který se zeptá, jak se mi daří a vrazí mi recept a čau. Takže k němu nemám až takovou důvěru. Kdybych měla diagnozu potvrzenou, nemusela bych žít s tím, že jsem pitomá a neschopná. Možná bych dostala nějaké další rady, co dělat, abych měla méně problémů v běžném životě a třeba bych poznala další lidi, kteří mají stejné problémy a nepřipadala bych si pak tak sama s tím vším. Takže asi tak.