Tino, tak vidíš, jak je snadné ztratit jedno dítě (taky nemusel pobíhat kolem stanice, ale úplně pryč... natož když má tři. Mně to zas tak divné nepřijde. Chvíli se zabýváš jedním, a druhé mezitím zmizí. Platíš u pokladny, jedno dítě máš na vozíku nebo držíš za ruku nebo aspoň v zorném poli, druhé prchne... možností mraky. Nikoho bych nesoudila, že si neuhlídá děti (myslím co do ztracení, nikoli pokreslení zdi na návštěvě). Je to o povaze dětí - jedno moje se ode mě prakticky nehlo dokud nemělo dost rozumu, aby trefilo samo domů, druhému bylo chvílemi zcela ukradené, kde je matka, šlo kam ho momentální zájem vedl. Tedy šlo - běželo, za rohem bylo v mžiku