Tak naše děti takovou prohromu neprovedly za celý svůj život. A to byl synek hyperaktivní a skoro neuhlídatelný, taky jsem se mu věnovala pořád, neexistovalo třeba s ním uvařit nebo nakoupit. Před dvaceti lety tu byly jen malé krámky, nebyly ještě supermarkety, jednou ho honily řeznice za pultem, mezi pověšeným masem
, protože se mi vysmeknul z ruky. Pak už jsem to vzdala.
A pak by mi někdo během tejdne zdemoloval byt, protože se dětem nevěnuje a nechá je dělat binec? To by se mi teda fakt nelíbilo, byl by u nás naposled.