Chápu tě, spoustu let jsem zažívala něco podobného. Nešlo o návštěvy na odpolední kávu, ale o návštěvy na celý víkend a jezdívali tak jednou za měsíc. Zavolali, kdy se jim to hodilo a naše povinnost byla ten fakt přijmout, nešlo se ani domluvit na jiný termín, jinak bylo zle. Šlo většinou o 6 lidí plus nás 5, takže na víkend jsem měla na starosti nákup, vaření a zajištění spaní pro celkem 11 lidí. Bez pomoci manžela, jemu ty návštěvy až tak nevadily a ta práce šla mimo něj. Kolik nás to stálo peněz ani nemluvím. Už jen fakt, že jsem časem musela nakoupit madrace a peřiny a polštáře, aby si měli jak lehnout. A vůbec i to jídlo pro tolik lidí na víkend stálo spoustu peněz, vždy´t to je jak malá svatba a každý měsíc... Skončilo to asi blbě, prostě jsem se nesměle ozývala, až jsem jednou vybuchla a nekompromisně náštěvu do telefonu odmítla. Oni se urazili a řekli, že už nikdy nepřijedou. Jezdí teď jen část z nich a to jde o dva lidi a to se dá a navíc se s nimi i dá domluvit, když se nám to nehodí. Pro zbytek jsem prostě divná a nepříjemná a lakomá a já nevím co ještě...