Tchyne byla verici, to birmovani bylo mineno vazne. Zrovna jako nase svatba v kostele a krtiny, o ktery ja vubec nestala. Ji proste vubec neprislo na mysl, ze by nekdo verici nebyl. Taky vubec nepochopila, ze i kdybych verici byla, tak ne protestantka, ale katolicka, a ze to budu mit jinak. Proste vyrostla na vsi, kde vsichni delali stejne veci a ani je nenapadlo neco menit, a ten, kdo neco menit chtel, byl vyrazen ze spolecenstvi. Ja zas vyrostla v hlavnim meste, kde byl clovek anonymni, a jeste podporovana maminkou, ze mam hlavu k mysleni, abych delala, co uznam za vhodny, a oci ke koukani, abych videla. Takze jsme se s tchyni vseobecne silne mijely.