Antraxo, přiznám se, že mám problém rozumět tvému uvažování.
My chodíme na oběd (nebo oni k nám) pouze nejbližší rodina, tak 2-3 rok. Jednou za rok tu máme na víkend známé. Nebo jinak řečeno, na oběd chodíme pouze k nejbližší rodině. Tam to máme tak, že si navzájem pomáháme, chystáme společně jídlo... Zkrátka jsme tam jako doba. Přijít na návštěvu na oběd, sednout si a čekat na obsluhu, to se u nás nevede. Když byl syn hodně malý, nosila jsem mu jídlo sebou, když byl větší, dostal "nezávadnou" část oběda. Třeba jenom brambory. Nikdy by mě nenapadlo předpokládat automaticky, že hostitelka si bude lámat hlavu s mým vybíravcem. Ono udělat dobrý oběd a nějaké další pohoštění a myslet na všechno je samo o sobě dost stresující, natož ještě řešit něčí děti... A já nejsem třeba schopná myslet na úplně všechno. Já jsem ráda, za tolerantní hosty, kteří odpustí nějakou tu nedokonalost a sami si o něco řeknou. Nechtěla bych mít kamarádku, která se u mě pěkně zadarmo napapká a druhý den založí na netu dotčenou diskuzi o tom, že jsem nemyslela dostatečně na jejího bobánka.