Mě operace pomohla. Na první jsem šla 1999, protože mi slábla levá noha na kole. Poté 2 těhotenství (prvni hned 2000), pak někdy cca 2006 druhá noha a 2008 druhá operace levačky. Jsem sledována 2x ročně, občas (za ta léta asi 4x) mi prováděli sklerotizaci.
Všechny operace jsem si platila, vsechny byly jako jednodenní chirurgie, v Pá operace, v Po do práce. Vyplatilo se mi to i finančně, protože ztráta výplaty při neschopence by byla vyšší než cena operace.
Nohy mě od první operace nebolí, neotékají, dělají, co je třeba, a to je nešetřím. Pokud mi bude znova doporučená operace, klidně do toho jdu. U mě je to dědičné, táta měl strašné nohy, absolvoval 2 běžné operace, strašně po nich trpěl bolestí a zařekl se, že nic podobného už neudělá, takže s bolavýma nohama strávil podstatnou část života...což bylo pro mě dost výstražné.
Ještě protinázor- manžel má dle mého Dr. k operaci obě nohy, ale nic ho nebolí, v ničem není omezován, takže na operaci nejde a čeká na nejnovější poznatky ( já měla totiž kazdou operaci jinou metodou, v té době nejlepší).
Uf, to je dlouhý