Je fakt, že společenské šaty byly úkolem pro švadlenku domácí nebo švadlenu opravdovou. Svatební se ve vzácných případech, když se chvátalo, půjčovaly od známých. První svatbu jsem prožila v něčem tak odporném, že musím svému problematickému prvnímu manželovi vzdát hold, že si mě v tom vzal.

Mělo to krajkové sedýlko (část šatů od krku po prsa ve tvaru brynďáku) s volánkem, na to navazoval jakýsi krajkový roláček až k uchu a dolů bylo nabráno kolem dokola asi 6 metrů látky.

Vypadala jsem jak parodie na roční batole, co ho berou k fotografovi.
(Sice jsem byla v tom, ale vážila jsem 54 kg a nebylo to vidět)