Byly to zajímavé fráze. V tak krátkém článku tolikrát zmínil nácky a Putinovy pohůnky. Přišlo mně to trapné.
Nevím, jestli se to smí, vložím sem celý přepis toho článku, pokud je to nelegální či jinak nevhodné, ať to admin smázne.
Děkuji.
-------------
POSLEDNÍ SLOVO

Naše paní Angela

Bylo by to krásné, kdybychom dokázali živit občanskou a vlasteneckou identitu jenom z věrnosti zákonům a institucím – jenom z „republikánského legitimismu“. Toto zvláštní spojení razil kdysi Karel VI. Schwarzenberg. Měl tím na mysli vášnivou věrnost demokratickému státu jako takovému, již projevovali hrdinové starého Říma, bojující proti demagogům a jejich pokusům o tyranidu. Krásně o tom starý kníže psal třeba v textu „Cato čili O svobodě plněním zákonů“, v předválečném časopise Řád. Žel, lidská přirozenost je křehká a potřebuje symboly, jak o tom heraldik Schwarzenberg psával zase z jiného úhlu. I státy potřebují symboly. Nejen symboly vlajek a znaků – ale i symboly lidských tváří: tváří, které symbolizují instituce a hodnoty s nimi spojené.

Evropská unie, tento náš širší stát, má zdařilé symboly vlajky a hymny. Že se vryly, o tom svědčí i to, jak zuřivě proti nim bojují a jak je zesměšňují současní náckové a Putinovi pohůnci. A tváře? Z počátků Evropské unie si pamatujeme jména Adenauer, Schuman či De Gasperi; s tvářemi už je to horší. Z hvězdné chvíle Evropské unie, kdy se rozpadlo sovětské impérium a svobodné národy volaly po návratu do Evropy, si každý pamatuje jména a již i tváře Kohl či Mitterrand, z druhé strany proražených závor jména Havel či Wałęsa.

Ale co dnes…? Věru, jedním z problémů Evropské unie je nedostatek výrazných jmen a tváří – tváří, jež mohou sloužit jako pozitivní symboly. Jsou tu jen úředníci a straníci, většinou snad aspoň slušní – ale ne státníci. Vlastně jen jeden symbol zbyl dnes Evropě: Angela Merkelová.

Angela Merkelová: ta, která svým osudem symbolizuje grandiózní úspěch ve vnějším i vnitřním sjednocení EU: dáma s polskými kořeny, vyrostlá v NDR, odolavší lákání Stasi, první žena v čele CDU, první evangelička v čele kdysi „klerikální“ CDU… Ta, která mnohaletým úspěšným vedením Německa symbolizuje celou zlatou éru Evropské unie. A ano: ta, která se pro mnohé stala symbolem hrozícího neúspěchu Německa i Evropy. Ta, která ve vlastním „republikánském legitimismu“, ve věrnosti skutečným občanským a křesťanským hodnotám, v nutnosti čelit nebývalým výzvám a nebezpečím, učinila rozhodnutí, jež nebyla prozíravá. Ale kdo má dnes jednoduchá řešení? Náckové a Putinovi pohůnci, ti ano.

Angela Merkelová přijede do Prahy. Náckové a Putinovi pohůnci už se prý na ni chystají. Budeme zase svědky protievropského třeštění. Jistě uvidíme a uslyšíme množství ukázek nechutného humoru sexistického, i nejtrapnějších klišé o tom, že kdo vede Německo, je Hitler. Angela Merkelová to vše bude muset snést s klidnou tváří a s trpělivostí vpravdě křesťanskou. Ona už je asi zvyklá. – Zvyklá? Ne, na náckovství si nesmíme zvyknout. Ne, symboly Evropy křesťanské a humanistické si nesmíme nechat znechutit. Paní Angelo, vítejte!

MARTIN C. PUTNA

Lidové noviny, dne 23.8.2016