ta moje taky, ale tam jsem to vyeřišla motivačním systémeme - notýsek + krásné samolepky. Když učitelka odpoledne potvrdila že to bylo ok, mohla si jednu nalepit. Zabralo to, ale byla mldaší, v pěti už jí to myslím tak nebralo. Teď se občas ještě urazí ale spíš že si zaleze někam do koutku a smutní - když má třeba pocit, že si s ní holky nehrají nebo tak. Je hodně vztahovačná.
Jo a je jedináček, takže fakt nemá důvod cítit se odstrčená. Ono se to dědí, otec je némlich to samý a taky byl jedináček.