Libik, jistěže má právo truchlit... ale stejně tak mají právo truchlit i dcery... a zde to opravdu vypadá na silnou manipulaci ze strany otce, který na dcery nebere ohled. Zajímalo by mě, jak by se tvářil v případě, že by dcera mu začala do telefonu říkat, že bez maminky nemůže žít, že je jí strašně špatně a že se možná nedožije rána. Zda by měl alespoň tolik empatie, jakou teď očekává a nebo zda by dceru seřval, ať ho takovými řečmi nestresuje.

Domnívám se, že Brunhilda i celá rodina dělá maximum. Pomocnou ruku otec dostává ze všech stran, zbytek je opravdu jen a jen na něm. Jediné, co bych možná řekla do telefonu je, že mi dělá starost, že neřeší cukrovku atd. a že bych byla moc smutná, kdyby předčasně odešel za maminkou a že bych byla ráda, aby tu pro vnoučata zůstal alespoň on. Psychiatra bych jako nezbytnou nutnost neviděla, pozůstalostní smutek je opravdu zapotřebí "odžít" a pokud si to chce otec odžít sám, budiž mu přáno. Pohotovostní tišící lék, který může předepsat praktický lékař, pro největší "propady" smutku stačí.