Brunhildo, drzim pesti,to je nezavidenihodna situace. A take uprimnou soustrast. Pokud ma tatinek takovou minulost,povahu a chovani, poskytla bych presne tolik casu a energie, aby me to nezahubilo. Rozhodne bych tatovi pripominala, ze ty mas take smutek atd. Nicmene on je za svuj zivot zodpovedny a bohuzel, jestlize bude rozhodnuty opravdu skoncit, cestu si asi najde. Jenze v jeho pripade mam spis dojem, ze fakt vyvolava pozornost a vydira. Moje zkusenost s lidmi nestastnymi a zoufalymi je spis ta, ze jsou vycerpani, uzaviraji se do sebe a smutek prevlada nad vnimanim realnosti te situace....