Musela bych to pokaždé dělat znova. Uznávám, že to je opruz.
Myslím, že bych rychle hledala další řešení - třeba krytku na jednorázovou jehlu nebo malou plastovou zkumavku, cokoli. Ono by se něco časem našlo, co by člověka uhodilo do očí.
Pamatuju si, že když jsem chodila do 1. třídy, potřebovali jsme na kartičky s čísly a s tečkami obal. Tenkrát se nic takového neprodávalo, ale že jsme to nakonec řešili ve třídě všichni (nevím už, jestli z popudu učitelky nebo některého z rodičů) tak, že jsme si koupili sýr Olympic, který se prodával v průhledné plastové krabičce vyhovující velikosti. A bylo.