Kafe z džezvy je lepší prostě proto, že káva se musí provařit. Tzv. turek, jen zalitej horkou vodou, je při stejným množství kávy slabej a při větším zase nedobrej, moc hořkej a k tomu takovej nakyslej.

Ovšem je pravda, že s kávou, co je u nás k dostání, toho stejně moc nevykouzlíš. Jedno s jakou – českou, německou, holandskou, levnou, drahou… Leda asi s lepšíma espresso kávama. Vím, že fajnšmekři se přou o tu a tu odrůdu a odhalujou jejich chuti a vůně jako u vína, do takovejch výšin jsem nedospěl.

Základ je, že káva má bejt čerstvá, pražená tak akorát, čistá a najemno umletá. V naprostý většině u nás koupíš kávu, která v lepším případě čerstvá může bejt a nemusí, protože zatavením do pytlíku se dosáhne toho, že žlukne až po roce nebo co já vím. Ale čerstvá bejt nemusí, je určená k dlouhodobýmu skladování. Můžeš tomu drobet pomoct tím, že ji hodíš do džezvy na plotýnku na pár vteřin nasucho, aby se trochu rozvoněla. Pražená bejvá ve velkých objemech, a aby se dosáhlo toho, že bude tutově upražený každý zrno, přirozeně je jich spousta přepraženejch. S tím nic nenaděláš. I v drahejch kávách zbejvá spousta šlupiček, to jsou takový ty lodičky, co plavou na hladině a musej se na ně nasadit zubní cedítka. Ani s tím nic nenaděláš. Najemno umletá bejvá tak podle nápisu na pytlíku. Opravdu jemně umletá je taková, že lógr z ní vypadá jako blátíčko z jemnýho jílu. Když obrátíš šálek dnem vzhůru, rozteče se stejnoměrně dolů po stěnách a ta troška nedopitý tekutiny v něm vykreslí obrazce – z těch se věštívalo. Z káv, co jsou u nás (resp. na sever od Alp) běžně v prodeji, bys vyvěštila leda tak bobek, protože lógr by jako bobek spadnul dolů. Řešením je kupovat zrnkovou a mlít sama, nejlíp vždycky jen trochu.

Ale když už, tak vařit v džezvě se dá na mnoho způsobů… dát kávu do studený a zahřívat k varu i vodu přivést k varu a nasypat kávu. Podstatný je, že voda s kávou by neměla vřít, měla by se jen udržovat u bodu varu. Lepší je nejdřív dát menší množství vody a přilejvat postupně další horkou vodu, ideálně přes lžičku (lžičku naplocho, na ní leješ vodu a ta se kape do stran). Nakonec se dá stejným způsobem zastříknout kapkou studený vody, lógr tím klesne ke dnu. Radívá se i přivést k varu, odstavit a znovu přivést k varu (případně totéž dvakrát), ale to je prakticky totéž, jako to dolejvání vody. Slouží to ovšem taky hlavně k tomu, aby naběhla pěna, ale je ti to k prdu, pokud káva není čerstvá, dobře upražená a fakt jemně umletá. Při vaření pomalu promícháváš, tím bráníš rychlýmu varu. Žádná věda to vcelku není, samozřejmě si z toho vědu udělat lze, podobně jako z vaření čehokoliv jinýho, je spousta lidí, co maj nějaký svý tajný triky a vlastní vymakanej způsob vaření, buď na to přišli zkušeností, nebo jim to poradila tetička atd. Ale vcelku na tom nic není, není to věc pro ujetý blázny, mnohem spíš jde o tu použitou kávu.