Také si myslím, že je to o nastavení rodiny. Třeba někdy stačí, aby při jídle někdo řekl o nějakém jídle, že není dobré a většinou ho potom děti také nechtějí. I když ho předtím normálně jedly. To samé platí o sladkostech. Stačí říci, že je to nezdravé, samá škodlivá chemie a nekupovat to. Děti to, alespoň naše, pak nechtějí. Pokud bonbóny někdy dostaly v nějakých školních či mimoškolních soutěžích, tak je rozdaly jiným dětem. Pokud si mohly odměnu samy vybrat, tak to bylo vždy něco jiného než sladkosti.