Tak já reguluju, syn docela na sladký je, ale zase nic extrémního. O dobrůtku si říká několikrát za den, většinou dostane po malých dávkách, nicméně striktně zakazuju před jídlem. Na druhou stranu, pokud má neomezený přístup (obvykle když od někoho něco dostane), tak si vezme jen část (pravda ne úplně malou) a v klidu si nechá zbytek na jindy, občas mi třeba i vrací nějakýho toho medvídka, že mu stačí míň. Velký rozdíl ode mě, já potřebuju prázdnou špajz, jak něco mám, tak to musím všechno sníst nebo pokud je toho fakt hodně, tak jím dokud mi z toho není blbě. A ano, v dětství jsem to měla hodně omezovaný. Ale zase pokud doma nic není, tak s tím nemívám problém, pokud zrovna nemám menstruaci. Manžel naopak něco mít doma musí, jinak ohryzává nábytek, ale zase je schopen si to dávkovat delší dobu a nezožere si to najednou. V dětství to taky prý měli docela regulovaný. Jeho bratr a švagrová jsou taky hodně na sladký, jejich dcera nevím jestli má zcela volný přístup, ale dostává toho hodně, podle toho co říká babi, ve srovnání s naším dítětem a dlabe to jak divá. Osobně si myslím, že ten přístup bude hlavně daný osobnostním nastavením a výchovou se to dá ovlivnit jen z části. Plus genetika, rodiče neslaďouři asi často budou mit i stejně založené dítě.